Balada o panně spící. (Peťous)
( G C G D G-akordy mezihry )
G C G Ami D
To kdysi panna spanilá v lužném se lese zrodila,krásná jak
bledý květ.
G C G Ami D
G
Ten bledý květ,co roste tam,kam moudrý člověk nejde sám,když vrátit
má se zpět.
C G Ami D
Tam v šíř i v dál je pustý les,plný strží a skal.
G C G D
G
Dvě hory jménem Běs a Děs,tam příběh ten se stal.
Tam na jedné z těch hrozných skal už v dávných dobách hrdě stál z
kamenů pevný hrad
a ten postavil mocný král co zemi svou tak miloval,než v boji
smutně pad.
Od hradu cestou na západ stávala tvrz a dvůr.
Na něm té dívky táta vlád,však ďábel pikle kul.
Ta krásná panna,spanilá pro krásu svou pyšná byla a pýcha rodí
hřích.
Své oči vždy odvrátila,když
zbrojnošů houf spatřila jet k hradu na koních.
Jeden však skočil ze
sedla a přilbici svou sňal.
Když zrak svůj k němu pozvedla,řek já bych si vás vzal.
Takový muž pro mě není,co nemá drahý kamení a zlata jako
král.
Na svého koně naskočte a dál se světem plahočte a čert aby
vás vzal.
Však ďábel zrovna blízko byl a šíleně se smál.
Řek i já bych se rád oženil a zlata
mám jak král.
V tu chvíli dívku uchopil a v povětří
s ní rázem byl a s křikem dal se v let.
Tu bouři co tím způsobil tu věru
žádnej nezažil co stojí světem svět.
Však dívka se mu vysmekla z hrozivým
výkřikem,
ach ne,já nechci do pekla a vrhla
se na zem.
A tam se dívka spanilá ve skálu rázem změnila a zakletá v ní
spí
a spát v ní bude na věčnost to proto že měl ďábel zlost
na srdce kamenný.
Jen malý skromný horský květ z té skály vyrašil
a já tu píseň musel
pět, abych vás postrašil.